Jednou takhle brzy po ránu ... aneb co se mu honí hlavou

REX (chodský pes, 7 měsíců):
KUK, už je ráno? Huráááá, už je ráno! Rychle vyskočit z pelechu, budeme si hrát! Kde mám Hračuláka? Kam se mi ztratil? Kdo mi ho ukradl? Honem hledat! V koutě není, pod stolem není, pod postelí také ne. Ukaž, strejdo, jestli na něm omylem neležíš?! Jééé, já tě probudil nerad. No tak už nevrč. Olíznu ti čenich … a ještě jednou … a znovu … pro jistotu … abys se už nezlobil. A teď honem najít Hračuláka. Uff, támhle je. Já jsem ale popleta – měl jsem ho celou noc pod hlavou v pelíšku.
KUK, co asi dělá Radek? Radku, pojď si hrát. Nedělej, že spíš! Já vím, že nespíš! Jdu za tebou … i s Hračulákem … hóóóp... a už jsme tu! Cože? Jaký chodský debil? Já jsem chodský pes – no přece tvůj Rexík … a přinesl jsem si taky Hračuláka. Budeme se tahat. Nebudeme? Jak to, že je noc? Vždyť už je 5 hodin a to už je ráno! Tak já tedy běžím pro míček a budeš mi ho házet.
Musím rychle, aby Radek zase neusnul ... hmmm, už zase spí. Skočím na něj … a ještě jednou … a znovu … pořád nic. Zkusím mu pustit míček na čenich. No dovol, jaký oslintaný tenisák ??? A proč mám jít z gauče dolů, když jsem tam právě vyskočil? Nikam nejdu. Já tě neopustím! Lehnu si vedle tebe a ty mě budeš škrabat na bříšku. To mám tuze rááád … škrabej pořádně, neflákej to … a nespi u toho!
KUK, Garda už vstal … tak to musíme všichni … a honem !!! Musím běžet napřed a probudit Falka … jééé, zapomněl jsem si Hračuláka, rychle zpět a pak zase rychle za Falkem, abych u něj byl dříve než Gar. Cestou ještě skočím na Radka, aby věděl, že ho mám rád. Jéé, dědoušku, promiň, že jsem ti šlápl na ucho … na usmířenou ti olíznu čenich a pak musím rychle běžet, abych byl na zahradě první.
Hurááá, jsem na zahradě prvnííííí … oj … první jsem také vyšlápl Falkovu noční „nástražní voňavou hromádku“ na chodníku u dveří. Fůůůůj, smrdí mi tlapka. Co mám udělat? Musím ji umýt. Ta vodička hezky chladí a šplouchá … ještě pro jistotu ošplouchnout i tu zadní …. ups … převrhlo se to …. a vodička se vylila … héééle jaké se tu vytvořilo krásné brouzdaliště … hupsnu tam a ochladím si i bříško! Héééle, tááámhle zase v noci ryl krtek … musím tu jeho hromádku okamžitě zničit, rozmetat, zlikvidovat! Héééle, strejda Gar hlídá u plotu … rychle, jdu mu pomoct: HAF, HAF, HAF….
Kampak to Gar běží? Aha, to už bude snídaně. Musím běžet také. Rychle! Kdepak snídaně, to přichází Faloušek. Rychle za nííím, třeba si se mnou bude hrát na okusovanou nebo na honěnou. Bude legrace …. kousnu ho do zadní nohy …. nechytííí … nechytííí …. pojďte se někdo se mnou honit … jedna klička, druhá klička, úskok sem, úskok tam … a … cvak … jejda, chybička se vloudila … to byl Garův ocásek …. strejdóó, to byl omyl, já to tak nemyslééél … nezlob se … héle, už ležím na zádech a vzdávám se. Ty, strejdooo, nešel by sis hrááát ?

GAR (německý ovčák, 5 let)
To už je ráno? Hmmm, nějak brzy. Proč po mě šlapeš, černý vetřelče? VRR! No dobře, tak už mě neolizuj. Choďáci jsou fakt divní. Toho žlutého plyšáka, kterého pořád všude tahá sebou, má na pelechu … místo pobíhání by se někdy mohl okolo sebe rozhlédnout. Výborně, našel ho a jde otravovat Radka. Jéžiši, on na něj snad skočí do postele. No fakt …. i s tím plyšákem. Jen si, páníčku, pořádně užij toho svého choďáčka - miláčka - mazlíčka. Tak, správně, tenisákem po hlavě zasloužíš! To já bych se vedle tebe stulil do klubíčka a chrupkali bysme dál.
Co to slyším … někdo jde okolo plotu! Musím ven a očíhnout to! Tak, bando líná, vstávat a venčit se jde ... a hned!
Ááá, sibiřský dědek se taky probudil … aby ne, když mu ten chodský poděs přišlápl ucho. Ukáááž, kouknu se, jestli nemáš to ucho ňáký delšíííí? No jo, už jdu, nemusíš hned brblat.
Kam se ten malý chodský kluk zase cpe … pořád chce být všude první. Nezapomeň koukat pod nohy … pozdě … už to rozšlápl … ostatně, jako každé ráno. Smrdí ti pacička, že? No jo, to je potřeba koukat kam se šlape, juniore.
Že on si tu tlapku zase vymáchá ve vodě na pití … no, a zase ten kbelík překlopil. Co budeme pít, když jsi zase vylil vodu na pití, trdlo! A nech tu krtinu, hrabat se nesmí! No, fajn, je celý mokrý a ještě se vyválel v hlíně. Z tebe budou mít doma fakt obrovskou radost … to bude koberec jak od Ščučky – samá psí tlapka.
Musím hlídat, nemám čas starat se o chodské děcko. Tak vážení v širokém okolí, zbystřete … přišel šéf smečky ….. HAF, HAF, HAF. Mazej pryč a nemotej se mi tu, když hlídám … nemám čas si s Tebou hrát.
Konečně se pohnuly dveře … že by snídaně? Běžím to zjistit. No jistě, malý zvědavec nesmí chybět. Aha, tak snídaně to ještě není, to se jen konečně vybatolil i Falik … to to trvalo. A chodský záškodník opět v akci … chudák Falko, ten zase bude mít okousané nohy … juniora nedoženeš, dědoušku!
Aúúú, to byl můj ocásek … jen počkej, až tě chytím, chodský smrade!!!

FALKO („skorohusky“, 13 let)
To už je ráno? Nějak brzy, ne? Proč tam ten malý opičák dělá takový kravál. No jo, zase hledá toho svého ušmudlaného plyšáka. Jéžíííš, nebuď toho Radka, ty jelito … vstane a vystrčí náš všechny ven ….. na zahradu … do zimy … brrrrr. Mno, otočím se na druhý bok a ještě si zdřímnu.
Co sem za mnou lezeš, kluku chodský! Au, šlápl jsi mi na ucho! Neolizuj mě … chci ještě spát.
Další takový … i pan Ušák přišel. Co mi sem furt lezete. Nemám rád ušaté psy. VRRRR. Nezírej na mě, ušatče, a pokračuj v krasojízdě až na zahradu!
Cože ??? Že mám také vstávat a jít venčit? Děkuji, nepotřebuji venčit, byl jsem před hodinou! Nezdržujte se a běžte beze mě, já si ještě zdřímnu. Prý: vstávej a rychle! No to víš, že jo …. nevidíííš, že teď spím – mám přece zavřené oči a nehýbu se …. a když spím, tak neslyším. No jo, tak už do mě nedloubej, Radku … vždyť už vstávám. Ale musím pomaloučku, protože mě bolí klouby a ty nohy už taky neposlouchají jako za mlada. Nevím, nevím, ale ty schody dolů asi nezvládnu … budu si muset krapet dáchnout … posadím se nebo raději si lehnu, abych si lépe odpočinul. Cože? Já tě neslyším, když jsi někde dole ve spíži.
Co to tam dole vrzlo … aha … víko od barelu s granulemi …. bude dlabanec ….. už běžííím. Hmm, to nebyl dobrý nápad přeskočit dva schody … nu což, zbytek schodiště tedy sjedu po břiše … dole si mě Radek chytí. Tak už mě neohmatávej, nic mě nebolí, nic mi není … tedy krom toho, že mám hlad … chci jíst … naval granule! Tak dobře, nejdříve půjdu na zahradu venčit a pak mi ale dáš ty granule.
A hele … někdo se chytil do mé „voňavé pastičky“ …. Rexík – kdo jiný … mno, taky dobrý, ale mnohem více by mě potěšilo, kdybych nachytal Radka nebo paničku.
Nech mě být, chodský dotěro … nekousej mě do nohy … že tě chytím … nechytím, vím to ... nemám čas se za tebou honit, čekám u dveří na snídani … ať se s tebou honí Gar, je mladší.
Jééééžiši, to je blázen … on fakt cvaknul Gara do ocasu! Mám jít juniora bránit? Ale houby, vyřeší to sám …. já tady přece musím čekat na ty granule.